Odborníci zkoumali více než 116 let starý vzorek léku, který užíval světově známý český hudební skladatel Antonín Dvořák krátce před svou smrtí. Výsledky analýzy potvrdily, že Dvořák trpěl před svou smrtí mimo jiné infekcí močových cest.

Součástí pozůstalosti Antonína Dvořáka, kterou spravuje Národní muzeum v rámci Českého muzea hudby, byl donedávna neznámý vzorek léku. Ten skladatel užíval krátce před svou smrtí. Ve spolupráci se Státním ústavem pro kontrolu léčiv [SÚKL] odborníci zkoumali po více než 116 letech obsah jedné z několika obálek s léčivým přípravkem. A potvrdilo se to, co bylo dlouhá léta jen předmětem spekulací. Totiž, že Antonín Dvořák trpěl před svou smrtí mimo jiné nemoci i zánětem močových cest.

„Nejprve bylo nutné domluvit detaily rozboru. Potřebovali jsme vědět, zda lze vzorek při analýze celý využít, nebo zda jej chce muzeum vrátit. Opatrně jsme museli postupovat u obalu, který bylo nutné zachovat v původním stavu. A samozřejmě tu bylo jisté riziko, že se látku nemusí podařit vůbec identifikovat,“ říká ředitelka SÚKLu Irena Storová.

Jak odborníci vzorek zkoumali…

Podle vzhledu neznámé látky bylo jasné, že nejde o rostlinný materiál. Další rozbor proto proběhl podle SÚKLu za pomoci Ramanova mikroskopu [vpravo na obrázku, zdroj: SÚKL]. Což je velmi účinná a nedestruktivní metoda používaná pro analýzy plynných, pevných látek i kapalin vykazující vibrační spektrum.

Vzorek odborníci zkoumali ozařováním intenzivním monochromatickým světlem. Zde je většina záření rozptýlena vzorkem při vlnové délce shodné s dopadajícím světlem. Malá část dopadajících fotonů je rozptýlena vzorkem při vlnových délkách, které jsou oproti původnímu zdroji světla posunuty. Tento posun světla je znám jako Ramanův rozptyl a je charakteristický pro danou látku. Zjednodušeně řečeno mikroskop poskytne zvětšený detail analyzovaného vzorku i jeho totožnost, kterou ověří porovnáním s knihovnou spekter.

K rozboru posloužila pouze menší polovina vzorku

Část bílých krystalů obsažených v obálce mohli vědečtí pracovníci volně vysypat a zvážit, část z drobnějších krystalů zůstala přilepena k papírovému obalu.

Vzhledem k tomu, že by při jejich oddělení mohlo dojít k poškození obálky, nebyly z papíru odstraněny,“ uvádí SÚKL ve své zprávě.

Hmotnost celého balení byla 0,87078 g, vysypaných krystalů pak 0,37511 g. Za zmínku určitě stojí i to, že podle štítku na krabičce byl lék pro Antonína Dvořáka připraven v Lékárně U Modrého lva ve Vodičkově ulici v Praze dne 17. 4. 1904 [obrázek vpravo, zdroj: SÚKL]. Samotná krabička obsahovala obálky z nažloutlého papíru s bílými krystaly a jednu z těchto obálek poskytlo muzeum k analýze.

Domněnky se potvrdily, je to lék na infekci močových cest

Detailní rozbor látky z pozůstalosti Antonína Dvořáka určil, že jde o hexamethylentetramin, jinak také methenamin či urotropin. Což je heterocyklická organická sloučenina, která se v minulosti používala k léčbě infekcí močových cest. V kyselém prostředí se rozkládá za vzniku formaldehydu a amoniaku. Formaldehyd působí baktericidně. Do zdravotnictví byla tato látka poprvé zavedena v roce 1899. Antonín Dvořák tak toto léčivo dostal necelých pět let po jeho uvedení do lékařské praxe a zároveň pouze dva týdny před svou smrtí.

Analýza léku potvrzuje hypotézy o skladatelových zdravotních potížích těsně před jeho nečekanou a náhlou smrtí. Současně i dokumentuje dobový způsob léčby. Krabička s lékem je bezpečně uložena v depozitáři Českého muzea hudby.

To, že Antonín Dvořák trpěl záněty močových cest, potvrzuje v písemných vzpomínkách i jeho syn Otakar: „Otec se rozstonal, ač po celý život se onemocnění statečně vyhýbal. Byla to zlá nemoc. Zprvu šlo o onemocnění močového měchýře. V Žitné ulici v Praze v domě naproti nám bydlil prof. Hnátek. Ten třikráte denně odebíral otci uměle moč.“

Antonín Dvořák: Vzpomínkových artefaktů je požehnaně

Fond Muzea Antonína Dvořáka má ve své sbírce kolem devíti tisíců vzpomínkových předmětů na věhlasného hudebního skladatele. Jsou jimi jeho rukopisy, korespondence a osobní předměty.

„Kromě studia skladatelovy tvorby je pro nás samozřejmě důležité poznat i jeho život a dobu. A právě životu a tvorbě nejen Antonína Dvořáka se věnuje i připravovaná výstava Slavní skladatelé, která bude k vidění na podzim letošního roku v Historické budově Národního muzea,“ upozorňuje generální ředitel Národního muzea Michal Lukeš.

Antonín Dvořák se narodil 8. září 1841 v obci Nelahozeves ve Středočeském kraji nedaleko Mělníka. Hrál na housle, klavír a varhany. Antonín Dvořák byl velmi zbožný muž, jeho okolí o něm hovořilo jako o laskavém a nekomplikovaném muži. Mimo hudbu byl jeho velkým koníčkem chov holubů. Také pobýval v USA v letech 1892 – 1985 ve funkci ředitele na Americké národní konzervatoři hudby v New Yorku.

Napsal celkem devět symfonií, několik symfonických básní. Mezi známé instrumentální skladby patří Slovanské tance, dále je autorem pěti koncertních overtur, nespočtu komorních skladeb, 10 oper, z nichž k neznámějším patří Rusalka, Jakobín, Čert a Káča, Dimitrij či Armida.

Antonín Dvořák zemřel v Praze 1. května 1904 oficiálně na mozkovou mrtvici. Podle poznatků moderní medicíny byla však příčinou smrti spíše plicní embolie po dlouhodobém klidu na lůžku. K ledvinové kolice, kvůli které musel dokonce v březnu 1904 opustit divadlo při premiéře svého posledního díla, opery Armida, se navíc přidalo nachlazení, zánět močových cest a chřipka.

–RED–

ZANECHAT ODPOVĚĎ

Please enter your comment!
Please enter your name here