Thomas Lee a Alice H. Chen se v prestižním americkém medicínském magazínu The New England Journal of Medicine [NEJM] věnují otázce, jak moc obtížné je dosáhnout proočkovanosti obyvatelstva proti covidu-19. Docházejí přitom k závěru, že ještě těžší než vakcínu vyvinout a vyrobit, je ji efektivně doručit k jejím příjemcům. Přidávají několik rad, jak efektivně zvládnout očkování proti covidu.

„Odborníci na marketing oprávněně tvrdí, že není problém něco vyrobit, ale prodat. Je zarážející, že to stejné platí i pro vakcínu zachraňující životy,“ píší autoři NEJM v článku Last-mile Logistics of Covid Vaccination – The Role of Health Care Organizations. A právě zdolání takzvané „poslední míle“, tedy úspěšně oočkovat jednoho konkrétního člověka, je podle nich ten největší oříšek.

Vycházejí přitom ze současné situace ve Spojených státech, kde si zhruba třetina tamější populace není jistá, zda vůbec chce být naočkována proti covidu-19. A to za situace, kdy se většina ostatní populace pro změnu obává, že nebude proti nemoci naočkována včas. Podle průzkumů třetina populace, která si očkováním jistá není, má pak paradoxně větší strach z povinného očkování než ze samotné nemoci. Ale nepředbíhejme.

Proč to někde jde a jinde ne

Thomas Lee a Alice H. Chen píší: „Vývoj vakcín proti covidu byl loňským jednoznačným úspěchem. Úkolem číslo dvě je dosáhnout potřebné proočkovanosti. Ve výhodě jsou země, v jejichž zdravotnictví existuje fungující vazba mezi soukromým a veřejným sektorem.“

Poukazují na Izrael, kde je těsné propojení systému všeobecného zdravotního pojištění s celostátní digitální sítí a veřejnými i privátními poskytovateli zdravotní péče. Klinická data má každá z těchto stran plně k dispozici. Což zemi umožňuje rozdělit populaci nejen podle věku, ale i zdravotního stavu a dalších specifik, a tomu přizpůsobit komunikaci a péči.

„Výsledek je, že ačkoli se v Izraeli nepodařilo k očkování přesvědčit většinu Palestinců, již 17. ledna bylo v zemi proočkováno 27 procent obyvatel země. Naopak v USA to podle nich byla ke stejnému dni jenom čtyři procenta,“ uvádějí.

Na vině je podle nich právě skutečnost, že provázanost veřejné a privátní zdravotní péče se v Americe liší stát od státu. Autoři zároveň navrhují i praktické kroky, jak efektivně překonat obtíže očkovací kampaně proti covidu-19.

První krok je vyhovět poptávce

Jedním z předpokladů úspěšné očkovací kampaně je vyhovět poptávce a naočkovat ty, kteří si to přejí. A to podle autorů NEJM značí vědět, jak a koho očkovat už před tím, než samotná kampaň začne. Zde si vypomáhají příkladem firmy Geisinger Health System. To je regionální poskytovatel zdravotní péče v Pensylvánii a New Jersey, který se stará o více než tři miliony pacientů.

„Geisinger začal s očkováním již loni v březnu v rámci klinických studií vakcíny. Očkoval své zaměstnance, tedy zdravotníky. Očkoval tedy poučenou veřejnost, která automaticky bere očkování jako něco zcela přirozeného. To znamená, že nemusel překonávat problémy s nedůvěrou,“ vysvětlují autoři NEJM.

Podle nich firma mimo řešení základních věcí, jako jsou obstarání skladovacích kapacit pro vakcíny, zřízení očkovacích stanic, nejvíce času strávila zdokonalováním plánu, kdo by měl být očkovaný jako první.

Pacientské spolky odmítají změny v očkovací strategii

Přitom zohlednila věk, zdravotní stav a pracovní zařazení, aby omezila vliv absence v případě projevu vedlejších příznaků u očkovaného. Zároveň zřídila multidisciplinární skupinu odborníků, kteří přispěchali na pomoc pokaždé, když očkování zadrhlo po zdravotní či logistické stránce.

Obdobně podle NEJM k věci přistoupili i někteří ostatní poskytovatelé zdravotní péče. Byť ne vždy šlo všechno hladce. Například v Mass General Brigham se ihned po spuštění očkovací aplikace přihlásilo 50 tisíc lidí, takže systém okamžitě zkolaboval.

Druhý krok je přesvědčit nevěřící Tomáše

Stejně jako v České republice se i v USA jako potíž při očkování proti covidu ukazují nedůvěřiví lidé. Tedy ti, kteří očkování nevěří, protože nevěří vládě, zdravotním institucím a obecně systému.

„Naprosto zásadní pro úspěch očkovací kampaně je proto posílení důvěry veřejnosti v lékaře, zdravotnický personál. […] Což v praxi znamená nepřesvědčovat přesvědčené, ale cílit na tradičně nedůvěřivé skupiny obyvatelstva,“ upozorňuje NEJM.

V Americe jsou to zvláště komunity Afro a Latinoameričanů. To je o to paradoxnější, protože právě oni jsou pandemií covidu zasaženi vůbec nejvíce. V jejich případě proto bylo užitečné, když vůbec prvním naočkovaným občanem USA [mimo dobrovolníky v rámci klinických studií] byla černošská zdravotní sestra z jednotky intenzívní péče v Long Island Jewish Medical Center Sandra Lindsayová. Anebo černošský medik z jednotky intenzivní péče z University of Florida v Jacksonwillu. Ten byl naočkovaný společně s výkonným ředitelem univerzity Leone Haleyem. Všichni tři přitom souhlasili s tím, že se stanou partnery pro média.

Avšak pouze takový krok podle NEJM nestačí: „Strategie a poselství různým skupinám obyvatel se musí lišit. Do očkování proti covidu museli a musí být co nejvíce zapojeni i praktičtí lékaři. Proč? Zatímco vládním doporučením dle průzkumu Press Ganey od poloviny listopadu do počátku ledna 2021 věřilo jen 37 procent respondentů, praktikům věřilo plných 67 procent.“

Podle NEJM bylo třeba do akce dále zapojit i zaměstnavatele: „Některé podniky tak začaly provádět mezi svými zaměstnanci průzkumy, aby měly přehled o situaci a mohly přesvědčit váhající. Jiné podniky zase nabídly zaměstnancům za očkování finanční odměnu.“

Spojení sil se vyplatilo. Zatímco podíl lidí, kteří vyjádřili ochotu se nechat očkovat, činil v týdnu od 15. října 2020 39 procent, v týdnu od 3. ledna 2021 se zvýšil na 64 procent.

Očkování proti covidu: Spolupráce regionů s ústředím

Thomas Lee a Alice H. Chen ve svém článku dále píší, že pro úspěšnost očkovací kampaně je neméně nezbytná i efektivní koordinace mezi ústředím a regiony.

„Spolupráce centrální vlády s regionálními vládami a dalšími institucemi na vybudování očkovacích středisek na stadionech a v obchodních centrech, plus zveřejnění daných pravidel očkování, jsou základní podmínky,“ uvádějí s tím, že se nelze vymlouvat na podfinancování, ale musí se inovovat a improvizovat.

Jako příklad takové improvizace předkládají společnost Intermountain Health, která vyvinula se státem Utah registr, jenž lékařům různých specializací umožňuje lidem podávat v reálném čase informace o možnosti očkování. Například o termínu druhé dávky.

Poctivá a spolehlivá komunikace s veřejností

Čtvrtým krokem pro úspěšné zvládnutí vakcinace je podle NEJM komunikace s veřejností. Její hlavní cíl musí být posilování důvěry po dobu celé akce. A to i tehdy, když věci třeba nepůjdou hned, jak mají. Zmatečné a nespolehlivé informace, včetně netransparentních vazeb a zájmů jejich vykonavatelů jsou rizikem. Klíčový je i osobní příklad vrcholných představitelů jak ve vztahu k dodržování pandemických opatření, tak v přístupu k očkování.

AIFP varuje před fake news o covidu nejen na internetu

V této oblasti se podle nich osvědčila například webová stránka společnosti Hartford Healh – Čelíme Covidu-19. Ta poskytuje na celonárodní a lokální úrovni zprávy, videa a podcasty o problémech spojených s pandemií. Přináší spolehlivé zprávy o vývoji nákazy, testování, očkování proti covidu a referuje o případech pacientů, kteří se z nemoci úspěšně vyléčili.

„Cíl je mít jeden soustředěný zdroj důvěryhodných informací v různých formátech,“ tvrdí Thomas Lee a Alice H. Chen.

Podle nich je jasné, že jedny webové stránky všechny neobslouží, ale i jedny pečlivě a solidně spravované stránky [viz ZdraveZpravy.cz, pozn. red.] dokáží poskytnout solidní a spolehlivý obsah stránkám ostatním.

Na čem závisí úspěch očkování proti covidu

Thomas Lee a Alice H. Chen v článku na závěr píší, že vláda může vakcíny nakupovat, rozdělovat a distribuovat, ale úspěch očkování proti covidu závisí zejména na spolupráci veřejného a soukromého sektoru a obyvatelstva.

„Totiž ani vláda, ani veřejné a soukromé organizace nemohou samy o sobě uspět,“ tvrdí s tím, že základem je nejen zvládnutí procesu, ale hlavně důvěra mezi všemi zúčastněnými. Což je v první řadě stát a obyvatelstvo.

Michal Achremenko

KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here