Organizace z oblasti duševního zdraví se ohradily proti výrokům ministra zdravotnictví Vlastimila Válka [TOP 09] o reformě psychiatrie. Podle něj změny vedly k současnému zhoršení dostupnosti péče, s čímž organizace ale nesouhlasí.
Aliance center duševního zdraví [ACDZ] a Platforma pro transformaci péče o duševní zdraví mu zaslaly otevřené dopisy a nabídly návštěvu centra. Připomínají, že reforma začala v roce 2013, kdy ministerstvo vedl jeho stranický kolega Leoš Heger [TOP 09]. Ministr Válek reformu kritizuje opakovaně.
„Ano, je nedostatek dětských psychiatrů, víme to. Ano, reforma psychiatrické péče, která stála tři miliardy korun, zapomněla na dětské psychiatry, ti nejsou. Avšak stalo se, já za to nemohu. Co mohu udělat, je navýšení počtu dětských psychiatrů,“ uvedl například v podcastu ZdraveZpravy.cz.
Nyní v březnu v rozhovoru pro Deník N šel ve vyjádření ještě dál: „Z mého pohledu je výsledkem reformy psychiatrické péče, která nás stála mezi čtyřmi a šesti miliardami z evropských peněz, jednoznačné zhoršení dostupnosti psychiatrické péče,” uvedl v něm.
Dopisy organizací kritizují také ministrův výrok, že CDZ vznikla jako “plod upřímné, hluboké nenávisti premiéra Babiše s ministryní Maláčovou”. Ministr také uvedl, že protože jsou Centra zakotvena v zákoně a navázána na financování z evropských fondů, nemůže s nimi nic dělat.
Ti, co upozorňovali na problémy v reformě, přišli o místo
Kritické hlasy na adresu takzvané reformy psychiatrické péče, jejíž začátek financovala Evropská unie, zaznívaly ale již v době, kdy CDZ vznikala. Ta jsou v reformě klíčová, protože umožňují pacientům zůstat v běžném životě při lékařském dohledu. Někteří se ale již před lety ptali na to, co bude, až financování těchto center z evropských peněz skončí.
„Nové typy služeb, jež jsou tradované v nejrůznějších strategických materiálech reformy, jako je například multidisciplinární tým či centra duševního zdraví, nemají žádnou skutečnou právní subjektivitu. To ve smyslu jejich ukotvení v legislativě, v zákonu o zdravotních službách, v zákonu o sociálních službách. Což je důležité pro jejich dlouhodobou provozní i ekonomickou udržitelnost. A vlastně i pro jejich rozjezd, který je zpočátku financován dotacemi z fondů EU,“ řekl již v roce 2020 v rozhovoru pro ZdraveZpravy.cz někdejší ředitel Psychiatrické nemocnice Havlíčkův Brod [PNHB] Jaromír Mašek.
Jeho kritika reformy ho nakonec stála místo ředitele PNHB, kde působil 14 let. O místo přišel téměř ze dne na den. Podle tehdejšího ministra zdravotnictví Adama Vojtěcha [za ANO] byl málo zapálený právě pro reformu psychiatrické péče.
Hlavním hybatelem reformy byla tehdejší tajemnice Rady vlády pro duševní zdraví Dita Protopopová. Ta v roce 2017 neúspěšně kandidovala za hnutí ANO do Sněmovny. Před lety se navíc jako lékařka starala o Andreje Babiše mladšího, který figuroval v kauze Čapí hnízdo. Byla to právě ona, kdo vypracoval zprávu o zdravotní způsobilosti premiérova syna. Její manžel pak figuroval v údajném únosu Babiše juniora na Krym.
Ani po třech letech není v reformě jasno
Již o tři roky později reforma psychiatrie v Česku budí opět vášně. Podle otevřených dopisů zmíněných organizací aktuální data o psychiatrické péči názoru ministerstva ale odporují.
„Dostupnost psychiatrické péče je přímo úměrná především počtu psychiatrů a podmínkách jejich vzdělávání, tj. agendám spravovaným ministerstvem zdravotnictví,” uvedli v dopise zástupci platformy, která sdružuje zejména poskytovatele komunitní péče.
Na personální problémy přitom upozorňoval před třemi roky již Jaromír Mašek: „V současné době do jakéhokoli centra duševního zdraví může přejít pouze odborný zdravotnický personál z jiné formy péče. Většinou z ústavní nebo z ambulantní. A to znamená, že pokud přejde, potom ale zase bude chybět tam. Jinde ti odborníci totiž nejsou. Totiž, my nemáme k dispozici harfičku jako pan Čepek ve filmu Tři veteráni, abychom si tu armádu zdravotníků ´nabrnkali´.“
Problémy jsou i v penězích. Ty vyvstaly poté, kdy po 18ti měsících skončily dotace na provoz center duševního zdraví. Vláda tak musela uvolnit 211 milionů korun na jejich další provoz. Konkrétně na sociální péči, protože tu zdravotní část hradí zdravotní pojišťovny a kraje. A peníze zmiňují i organizace, které nyní odmítají kritiku ministra Válka.
„Z pohledu ACDZ vnímáme, že finanční prostředky vložené do reformy péče o duševní zdraví, potažmo do zárodku sítě CDZ a multidisciplinárních týmů, byly investovány smysluplně, že se ve velmi krátké době projevil pozitivní efekt jejich fungování. Je potřeba v jejich rozvoji pokračovat, aby došlo ke skutečné systémové změně,” uvedla předsedkyně výboru Aliance Anna Šimonová.
Finanční budoucnost center byla nejasná od začátku
Je smutným zjištěním, že na problémy s financováním center upozorňoval už Jaromír Mašek v rozhovoru pro ZdraveZpravy.cz. Služby center duševního zdraví charakterizoval tehdy jako „piloty“ a „projekty“.
„Vadí mi to z toho důvodu, že pokud tyto nové služby nakonec skutečně vzniknou, mohou po skončení dotovaného provozu skončit svoji činnost bez náhrady. A to povede k tomu, že se jejich klientela následně vrátí buď do dřívější služby, ze které předtím odešla, nebo nebude mít k dispozici službu žádnou,“ tvrdil.
Dodal, že i kdyby se nové služby po dotovaném provozu své činnosti udržely, tak bez jasného legislativního rámce pro poskytovatele i pro plátce nebudou mít závazně stanovena kritéria jejich kvality. A ani způsob financování. Což může poškodit zdraví jejich klientů i způsobit ekonomickou nestabilitu po skončení dotovaného provozu.
„Mnoho nových zdravotních výkonů spojených s provozem center duševního zdraví není obsažena v Seznamu zdravotních výkonů s bodovými hodnotami, příloha vyhlášky č. 134/1998 Sb. Je tam tedy poměrně velký prostor pro libovůli zdravotních pojišťoven ve vztahu k poskytovatelům zdravotních služeb center duševního zdraví,“ upřesnil.
Myšlenka dobrá, provedení horší
Podle signatářů dopisu platformy vyjádření ministra Válka “znevažuje úsilí lidí, kteří se na reformě podílejí, ohrožuje pokračování reformních aktivit i rozvoj komunitních služeb v dalších regionech ČR, kde dosud potřebná komunitní péče zcela chybí”. Zpráva externí firmy, která postup reformy pro ministerstvo hodnotila, doporučuje úřadu ujistit samosprávu, že podporu dostanou i další centra duševního zdraví.
Skutečností je, že dlouhodobé zahraniční zkušenosti prokazují, že dostupná komunitní péče, jako jsou centra duševního zdraví, významně zlepšuje kvalitu života lidem s duševním onemocněním a zásadně přispívá k dodržování lidských práv.
To v rozhovoru pro ZdraveZpravy.cz ostatně nepopíral ani Jaromír Mašek. Centra duševního zdraví schvaloval, pokud by v nich ale rozhodující roli hráli odborně způsobilí zdravotničtí pracovníci. A pokud by se pro jejich zdárné fungování více odpracovalo v legislativní oblasti.
„To proto, že v České republice nemáme vůbec právně ošetřeny služby na zdravotně sociálním pomezí pro klientelu typu chronicky duševně nemocných osob nebo třeba i seniorů s demencí,“ řekl.
A dodal: „Typický příklad je domov důchodců, kde spolu u jednoho klienta zároveň musí spolupracovat jak zdravotničtí pracovníci, jako třeba všeobecné sestry nebo fyzioterapeuti, tak i pracovníci v sociálních službách. […] V současné době tyto služby stále fungují vedle sebe, protože legislativa nedovoluje žádný jejich významnější průnik. Jejich užší spolupráce běží na víceméně neformální bázi. A například způsob vzájemného sdílení citlivých osobních údajů o klientech může být i za hranou současné legislativy.“
Na adresu reformy psychiatrické péče pak řekl: „Problém je v tom, že je naivní a nezodpovědná představa, že bez nutných obecných změn legislativy projekty typu center duševního zdraví dokáží dlouhodobě personálně i ekonomicky udržitelně uskutečňovat zdravotně-sociální model péče o jednu poměrně malou a hodně specifickou část klientely na zdravotně-sociálním pomezí. A to navíc jako spolehlivá a systémová alternativa současného modelu péče.“
–ČTK/DNA–
Je prakticky koloritem této doby, že se ustupuje od vybudovaného, či zlepšeného stavu, v jednotlivých oblastech života státu i jednotlivce. Psychiatrická péče a práce s pacienty či ohroženými skupinami se stává znovu popelkou, údajně pod tlakem financí. Chtělo by se tomu věřit, či s tímto souhlasit, ovšem není tomu tak a nemuselo by být tomu tak.
Předně, směr, kterým se vydala psychiatrie, co do zlidštění péče o pacienty i klienty je správný, byly nastaveny mnohé systémové mantinely, což pochopitelně poněkud na finance mělo vliv. Ovšem díky tomu se dosti osob v problémech dostávalo řádné péče, řešily se potíže, i byla koncepce postupného předávání klientů k pomoci tam, kde byla na uvedené řešení vytvořeny materiální, profesní i ekonomické možnosti. Centra duševní péče (centra duševního zdraví) byly logickou a systémovou buňkou, která by tvořila dobrý standard k doplnění psychosociální péče. Stávající stav, kdy osoby v potížích (a nyní to již nejsou jen bezdomovci nebo osoby s kriminální minulostí), se vymykají postupně zdravotnímu systému z důvodů ekonomických, je naprostým selháním systému tohoto státu.
Důvodem tohoto stavu je nechuť mnohé komunikovat, a pokud, pak protláčet politicky a vládně příhodná řešení, ač rozum odborný včetně citu laiků hovoří o tom, že by tomu mělo být poněkud jinak.
Nebude-li stát, i společnost, reflektovat tyto potíže, dostaví se mnohem zásadnější, které mohou vyústit v naprostý deficit slušnosti, včetně oné mezilidské. Domnívám se, že Aesculap i Hippokratés měli na mysli právě tuto hrozbu, pokud formovali zásady pomoci a léčby.
Osobně bych neměl problém, užít hole, rostlé poněkud silněji, nežli oné od otce léčby, k pohnání oněch kompetentních politiků, byl bych ovšem označen za nevyrovnaného jedince, tedy ponoukám tuto možnost jiným, jistě také nadmíru rozezleným občanům.
(Zveřejněný názor není neslušný ani nenabádá k násilí, toliko reflektuje naléhavost tohoto problému, jak byl popsán ve výše uvedeném článku. Politické konotace jsou uvedeny pro dokreslení toho, proč tento problém vyvstal. )