Překvapuje mě, že se více neozývají maminky, říká pediatrička Hülleová

1
9133
Hulleova
Foto: Redakce ZdraveZpravy.cz

„My chceme, aby každé dítě v Česku mělo svého registrujícího praktického lékaře,“ říká v rozhovoru pro ZdraveZpravy.cz předsedkyně Sdružení praktických lékařů pro děti a dorost Ilona Hülleová.

Je situace v ambulantní pediatrii opravdu tak vážná, jak o ní referují média?

Ta situace je opravdu špatná. V dnešní době podle čísel, které máme, je deset procent dětí, které nemá svého registrujícího praktického lékaře.

Jak se dostává těchto deset procent dětí k lékařské péči, k povinnému očkování či pravidelným prohlídkám?

Jejich rodiče hledají péči na místech, kde je dostupná. Ať už akutní ošetření u jiných praktických dětských lékařů či v nemocnici. Ta situace je už dneska z našeho pohledu špatná, protože tohle bychom nikdy nechtěli. My chceme, aby každé dítě mělo svého registrujícího praktického lékaře.

Skutečně hrozí, že u nás brzy zůstane bez dětského lékaře každé třetí dítě?

To, že každé třetí dítě bude mít nedostatečné možnosti nebo bude neregistrované, je dané tím, že víme, jaká je věková struktura praktických dětských lékařů. A jestli je třetina v důchodovém věku a dalších 15 procent nad 70 let, a ti lékaři jsou přetíženi, unaveni a ta kapacita v ordinacích narostla, tak oni v horizontu jednoho až dvou let odejdou. Opět nám tu vyvstane obrovský problém, kam by ty děti měly jít. Koho seženou na tu běžnou dostupnou primární péči.

Ve kterých regionech je situace vůbec nejhorší?

V každém kraji najdeme místo, kde je ta situace kritická. Překvapuje mě trochu, že se více neozývají maminky. Protože ty dnes dojíždějí opravdu 50 až 100 km. Což si s malými dětmi nedovedu představit. V každém kraje vám najdu lokalitu, kde je problém. Vždy je to více slyšet z krajů, jako je Karlovarský kraj, Vysočina nebo i Znojemsko. Ale jsou to i velká města. Dříve se o velkých městech nemluvilo, ale zkuste dneska v Praze sehnat praktického dětského lékaře. Je to opravdu velký problém.

I. Hülleová: Dítě není malý dospělý

Nabízí se otázka, když není pediatr, zajdu s dítětem k praktikovi pro dospělé, jde to?

Dítě není malý dospělý, to dítě má svá specifika. Jsou tam věci, které i v dorostovém lékařství jsou speciální v té věkové skupině. Všeobecní praktičtí lékaři nebyli vzděláváni tou adolescentní medicínou. Dříve to byl i samostatný obor. Navíc my také vidíme nárůst psychiatrických problémů u dospívajících, vyvstává tam problematika závislostí. Není to úplně jednoduché. A dospívající, kteří dříve patřili ke skupině zdravých a mladých jedinců, se nám dnes stále častěji ocitají v ordinacích s různými problémy. I na to bychom museli myslet v případě všeobecných praktických lékařů.

Možná i praktici pro dospělé se potýkají s přetížením?

Ano, a to je druhý problém. Ani všeobecných praktických lékařů není nadbytek. A oni řeší, vyrovnávají se s tou stárnoucí populací. To znamená, s tou péči pro geriatrické pacienty, pro stárnoucí populaci.

Kolik dnes běžně pediatr ve své ordinaci registruje malých pacientů?

Průměr na jednu ordinaci praktického dětského lékaře činí kolem 1 100 pacientů. Možná už bude i vyšší. Protože jak ubývají ordinace, tak lékaři registrují další pacienty. Bývávalo to pod 1 000, třeba 950 až 980 dětských pacientů. Už v době, kdy platilo toto číslo, jsme si říkali, že to optimum leží někde kolem jednoho tisíce pacientů. Snažili jsme se zvýšit kompetence, sledovat některé chronické nemoci, podchytit narůstající problém obezity u dětí. A přibylo nám očkování proti dalším nemocem. Není to jen o tom, kolik registrujeme pacientů, ale i o tom, co v té ordinaci můžeme dělat a děláme.

Na sliby z roku 2017 nedošlo

Jak tedy co nejrychleji navýšit kapacity ambulantních dětských lékařů?

Situace se řeší již velmi dlouho. Ten trend ale není stále uspokojivý. My jsme se těšili na to, že jsme měli vlastní obor a že do něj vstupovali lékaři, kteří již po třech letech seděli v našich praxích a po čtyřech letech již atestovali. Šlo o lékaře přímo pro tu primární péči. Politickým rozhodnutím v roce 2017 se obor zrušil. A nyní očekáváme to, co bylo slibováno, že lékaři z nemocnic, z jedné pediatrie, se přesunou do terénu. Ale ono se tak neděje.

Proč zůstává tolik pediatrů v nemocnicích, proč nechtějí do ambulancí?

Vzdělávací program, který musí absolvovat, říká, že musí převážnou většinu 4,5letého období trávit v nemocnicích, tedy v lůžkových zařízeních. A je tam jen menší část, kdy se dostávají do terénu nebo ordinace praktického lékaře. Každému samozřejmě i více vyhovuje, když je práce méně, má na ni více času, není ve stresu, tlačen tou nadměrnou zátěží akutních pacientů. A je to pak těžké, když přijdou k nám na praxi a vidí ten objem práce, který tam je. Také musím zmínit tu obrovskou administrativní zátěž. V nemocnici mají více času nejen na vzdělávání, ale i na sebe a rodinu.

Jak tedy dostat část pediatrů do terénu, do ambulantních praxí?

Vedou se o tom stále velké diskuze, i pan ministr zdravotnictví. My si myslíme a navrhli jsme, že bychom potřebovali více finančních prostředků. Mladým lékařům bychom nabídli částečné úvazky a větší finance, než mají v nemocnici tak, aby to pro ně bylo výhodné.

Neukáží se pak jako problém zkrácené pracovní úvazky?

Zkrácené úvazky nevnímám jako problém. Ty sdružené praxe, ke kterým bychom rádi dospěli, tam bude určitá zastupitelnost, tam nemusí být vždy dva lékaři na celé úvazky. Stačí dva lékaři na snížené úvazky, ale musí tam být ta péče zajištěna. Je to výhodné pro ty mladé lékaře. Trend není jenom v tom lepším vybavení, ale i v posílení personálu. Ten model, kdy byl jeden lékař a jedna sestra, si myslíme, se překonal. Dříve, když se něco stalo, lékař onemocněl, tak se vyslal lékař z nemocnice. To byly tehdy takzvané krajské ústavy národního zdraví. Nějakým způsobem se tam pokryl ten personál. Ale to už tady 30 let není. Tady je potřeba změnit myšlení. A jít trochu jiným a modernějším směrem, který bude výhodný nejen pro lékaře, ale i pro pacienty, maminky a také kvalitu péče.

I v pediatrii se řeší digitální detox

Na závěr praktická otázka, jaké neduhy dětští lékaři s malými pacienty ve svých ordinacích dnes řeší nejčastěji?

Z akutních onemocnění, my opravdu bojujeme s vysokou nemocností, jde nyní zejména o ty opakované streptokokové infekty horních i dolních dýchacích cest. A co se týká chronických a dlouhodobých problémů, tak určitě je to obezita a závislosti, to hlavně na obrazovkách. Děti nám sedí u počítačů, mobilů. A to ovlivňuje nejen jejich pohybové aktivity, ale i psychiku. Pak už se to balí jako sněhová koule a ty děti mají problémy.

Jak se u dítěte léčí nemoc, za kterou stojí digitální závislost?

Je to velmi složité a vyžaduje to spolupráci celé rodiny. Už se to týká i předškolních dětí. Rodiče musí stanovit určitá pravidla, aby děti nebyly na mobilu nebo tabletu, musí se někdy provést až digitální detox. U velkých dětí, které už procházejí pubertou, je to opravdu složité. Dítě přijde s tím, že má poruchy spánku a nemůže chodit do školy. My zjistíme, že ono je ještě o půlnoci na telefonu, sociálních sítích nebo hraje hry. Je pak unavené a není u něj žádná výkonnost. Musíme nejprve rozplést, co je příčinou. Potom eventuálně, kam dítě odeslat nebo zvážit, co je schopno dodržet.

Veronika Táchová

Pozn. red.: S Ilonou Hülleovou přinesly ZdraveZpravy.cz rozhovor na téma nedostatku dětských lékařů v Česku již v únoru 2019. Už v něm upozorňovala na rizika, která se dnes zhmotnila. Smutným zjištěním pak je, že i přes mnohé proklamace odpovědných politiků se toho od té doby příliš nezměnilo. 

1 komentář

KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here