Se zdravotně postiženými se na českém trhu práce vesele kšeftuje

3
2693
zdravotne
Foto: Pixabay.com

„Přeprodávání lidí z chráněného prostředí nás strašně irituje,“ řekla na kulatém stolu „Zdravotně postižení na trhu práce“ Výboru pro sociální politiku PS PČR Zdena Štěpánková, ředitelka Nadačního fondu pro podporu zaměstnávání OZP.

Kulatý stůl se uskutečnil tento týden ve středu [5.12.]. Zdena Štěpánková na něm upozornila, že i osoby se zdravotním postižením [OZP] mohou na běžném pracovním trhu pracovat, když jim „tu práci“ ale někdo dá. Zároveň zdůraznila, že za práci musí i tato skupina lidí dostat řádně zaplaceno. Což se ne vždy děje. A někteří zaměstnavatelé zdravotně hendikepované osoby podle ní dokonce „přeprodávají“.

„To přeprodávání těch lidí z chráněného prostředí nás strašně irituje,“ uvedla Štěpánková, která sama zaměstnává osoby se zdravotním postižením déle než sedm let.

Na českém pracovním trhu je podle ní častá praxe, kdy osobu se zdravotním hendikepem zaměstná chráněná dílna. Například jako účetní s platem 25 tisíc korun hrubého. Jenže chráněná dílna tuto osobu dále uplatní v práci třeba pro banku, která za to dílně zaplatí třeba i 50 tisíc korun hrubého měsíčně. Avšak daný pracovník dostává stále těch 25 tisíc korun hrubého a zbytek jde dané chráněné dílně, nikoliv samotnému zaměstnanci.

„Proč člověk nemůže pracovat rovnou. A proč by nemohl tím, že pracuje v té bance, přímo přispívat do státního rozpočtu,“ ptala se na kulatém stolu ve Sněmovně Zdena Štěpánková.

Podle zákona musí firmy s více než 25 pracovníky zaměstnávat osoby se zdravotním hendikepem. Jejich podíl musí činit alespoň čtyři procenta z celkového počtu zaměstnanců. Zjednodušeně řečeno, pro splnění zákonné podmínky musí firma na pětadvacet zaměstnanců zaměstnat alespoň jednu OZP.

Zdravotně postižení a jejich vstup na trh práce

Podobně nepřípustné praktiky fungují podle Štěpánkové i v oblasti takzvaného náhradního plnění. Tedy povinných podpor osob se zdravotním postižením upravených v zákoně o zaměstnanosti.

„Zavolá mi firma, která prodává notebooky. A řekne, že mi přiveze za 150 tisíc notebooky a my jí je přeprodáme za 500 tisíc korun s náhradním plněním… A všichni budeme spokojení,“ popisuje praxi některých firem na českém pracovním trhu.

Právě, že její nadační fond zaměstnává také osoby se zdravotním hendikepem a ročně dostává nespočet nabídek k takzvanému přeprodeji náhradního plnění. Zdůrazňuje, že tuto možnost její nadační fond nikdy nevyužil.

Posudková řízení o invaliditě a příspěvku na péči zřejmě zrychlí

Pokud totiž firma povinnost povinného počtu zaměstnanců se zdravotním hendikepem nesplní nebo nenakoupí služby a zboží od chráněné dílny v určitém objemu, pak musí státu odvést určitý obnos do státního rozpočtu každý rok. To v objemu 2,5násobku průměrné hrubé mzdy za 1. až 3. čtvrtletí roku, v němž povinnost plnit povinný podíl OZP vznikla. To za každou osobu, kterou by zaměstnavatel měl zaměstnat.

Anebo mohou firmy využít některou z možností náhradního plnění. Například zmiňovaným odběrem určitého množství zboží a služeb od firmy, kde OZP tvoří více než polovinu zaměstnanců a jde o chráněný trh práce.

„Je to náhradní plnění opravdu tak důležité. Minimálně stojí jeho fungování za zamyšlení,“ dodala Štěpánková.

S hendikepovanými se na českém trhu práce nepočítá

Na další problém v uplatnění osob se zdravotním postižením na otevřeném trhu práce upozornila na kulatém stolu Kateřina Broža. Ta vede projekt O KROK, který pomáhá lidem se zdravotním hendikepem v uplatnění na pracovním trhu.

Podle dat společnosti v Česku žije přibližně 413 tisíc lidí se zdravotním postižením v produktivním věku. Z nich jich pracuje asi 113 tisíc. Přičemž na chráněném trhu práce se jich uplatňuje zhruba 65 tisíc.

„Téměř 250 tisíc lidí se zdravotním postižením je v neaktivitě. A proč jsou v neaktivitě nikdo neví,“ upozorňuje Kateřina Broža.

V Česku žije více chudých lidí, než uvádějí statistiky

Podle ní je ale problém, že s touto skupinou čítající čtvrt milionu lidí v produktivním věku v Česku nikdo nepracuje. Nikdo nezjišťuje, proč nepracuje či zda potřebuje pomoc se vstupem na běžný trh práce.

„Náš systém je nastavený tak, že s lidmi s hendikepem se na běžném trhu práce vůbec nepočítá,“ upozorňuje na bariéru vstupu zdravotně znevýhodněných lidí na otevřený trh práce.

Její několikaleté zkušenosti s prací s lidmi se zdravotním hendikepem podle ní ukazují, že je u nás běžné a zažité, že lidé s hendikepem často ani nepřemýšlí o tom, že by mohli pracovat. Přitom je mezi nimi hodně lidí v plném produktivním věku, dodává.

Veronika Táchová

3 KOMENTÁŘE

  1. Tohle je přesně ten důsledek regulace. Ono „přeprodávání“ má pro firmy výhodu ve své „škálovatelnosti“ a administrativní jednoduchosti. Prostě když firma ke konci roku vidí, že neplní kvótu, objedná nějaké to zboží které nepotřebuje (a rozdá ho jako dárek obchodním partnerům), nebo zboží/službu, které potřebuje, ale za vyšší cenu s náhradním plněním (v „mé“ bývalé firmě jsme takhle objednávali tonery). Současný systém regulací a podmínek udělal z lidí „lidské zdroje“ a „komoditu“.

    Firma ví, že si nebude na pracovišti dělat zlou krev, když dá zdravotně postiženému stejný plat jako ostatním zaměstnancům i když třeba bude přinášet nižší příjem (nebo bude znamenat určité náklady či omezení). „proč mám stejný plat jako Máňa, když Máňa pracuje z domova a já jí všechny podklady musím skenovat a posílat mailem a naopak já musím jezdit po zákaznících a podklady si vyzvedávat“. A jestli projde zákon nařizující zveřejnění mezd ve firmách, tak těchto tlaků bude ještě přibývat.

    Za cenu pár tisícovek „přeprodejci“ je taková služba doslova zadarmo. A když bude mít náhradní plnění splněno, jednoduše danou službu zruší ( nebo objedná nižší výkon), nemusí nikomu dávat výpověď.

    Řešení vidím v ubrání povinností podnikatelům a přesunutí do bonusů těm postiženým. Tj. pracuješ? Dostaneš vyšší příspěvky, které ti kompenzují zvýšené náklady spojené s dojížděním do zaměstnání.

  2. Já jsem v I stupeň invalidity dělala jsem v chráněné dílně tam jsem dostala 5000 Kč měsíčně čistého teď mě vyhodily z důvodu že není práce našla jsem si úklid kanceláří za 8000 až 10000 kc hrubého měsíčně bohužel pro nás na trhu práce není žádné uplatnění žádné pochopení zdraví nechce dělat a invalidní chce ale nemůže

  3. Měl jsem projekt na zaměstnání cca 50 lidí výhled až kolem 100 lidí .Tento projekt mi zničla osoba zdravotně postižená na vozíku a do nes mi dluží několik desítek tisíc koru.

KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here