Věci po zemřelých si v některých nemocnicích pozůstalí vyzvedávají v pytlích na odpadky. V čase smutku jim nepřidá, když jim v nemocnici dají poslední věci blízké osoby v igelitovém pytli. I v Česku už se ale objevují světlé výjimky.
Na nedůstojný způsob předávání věcí po zemřelé osobě, které nespadají do dědického řízení, upozornila na sociální síti X počátkem letošního roku jedna z jejích uživatelek. I tu překvapilo, že dostala poslední věci po zemřelé blízké osobě v nemocnici v modrém igelitovém pytli. Do něj se obvykle sbírají odpadky.
„Před několika lety jsem dostala věci po babičce v modrém igelitovém pytli… Dost mě to rozebralo… A dneska zase, i když v jiné nemocnici… To by se to nemohlo udělat trochu důstojněji,“ otevřela téma ve veřejném prostoru mladá žena.
Její příspěvek vzbudil mnohdy i velmi negativní reakce. Někteří přispěvovatelé se jí i ptali, zda by ty věci chtěla mít vyprané, vyžehlené a rozdělené podle barev a připravené na zlatém podnose. Anebo, ať si připlatí za takovou službu, která by jí věci po zemřelé osobě úhledně zabalila a převázala mašlí.
Jde to i jinak! Pozůstalí ve FTN obdrží papírovou tašku
Předat věci pozůstalým ale přeci jen jde i s určitou důstojností a pietou. A rozhodně se kvůli tomu nemusí zvyšovat pojistné odvody na zdravotní pojištění, jak někteří na sociální síti rovněž zmiňovali. A ani si za takovou službu připlácet. Vložení věcí do papírové tašky s uchy a třeba s jednoduchým pietním potiskem, květinou, rozpočty nemocnic nezruinuje. Dobrou zprávou je, že v některých nemocnicích už se i této záležitosti více věnují.
„Věci rodině předáváme buď v zavazadle, ve kterém byly pacientovi přineseny, anebo v papírových taškách přírodní barvy. Máme k dispozici několik velikostí,“ popisuje způsob předávání věcí pozůstalým tiskový mluvčí Fakultní Thomayerovy nemocnice [FTN] v Praze Petr Sulek.
I v krčské nemocnici ale sáhnou v některých případech po zmiňovaných igelitových pytlích. Jak ale upozorňuje Petr Sulek, jde o vzácné situace.
„Ve výjimečných případech předáváme pozůstalost v igelitovém pytli. A to například pokud pozůstalost obsahuje objemné věci, jako deky, polštáře, kabáty apod.,“ vysvětluje.
Do tašky staniční sestry, které obvykle věci po zemřelém pozůstalým předávají, přidají ještě kartičku s názvem Informace pro pozůstalé. V ní vyjadřují soustrast příbuzným se ztrátou blízké osoby. Pozůstalí se v ní dozví i základní informace týkající se organizace pohřbu či vydání úmrtního listu.
Podle Petra Sulka věci po zemřelých pozůstalým předávají staniční sestry oddělení, kde pacient zemřel. Rodinám pacientů zařazeným do paliativní péče pak vyškolení zdravotníci poskytují psychologickou podporu. To včetně pozůstalostní podpory, říká mluvčí. A jak dodává, pozůstalí při přebírání věcí po blízkých zemřelých reagují různě.
„Samozřejmě nejčastěji jsou smutní ze ztráty někoho blízkého. Avšak v případě očekávaného úmrtí je někdy smutek spojený s určitou úlevou či vděčností,“ říká.
A ani v této praxi, která je součástí zdravotnických povolání, se v nemocnicích nevyhnou hněvu, zlosti a vzteku.
„Emoce v tomto hrají velikou úlohu,“ podotýká Sulek.
Osobní věci se vydávají hned, cennosti jdou do dědictví
Většina tuzemských nemocnic upravuje způsob uchování a předávání věcí po zemřelém pozůstalým vnitřním předpisem. V případě Fakultní Thomayerovy nemocnice jde o organizační směrnici Péče o umírajícího zemřelého a jeho blízké.
Osobní věci zemřelého, jako jsou oblečení, obuv, hygienické potřeby, knihy, kompenzační pomůcky a další vydávají zdravotníci osobě blízké po předložení průkazu totožnosti. To na oddělení, kde pacient zemřel. Zákony nemocnicím ukládají povinnost tyto věci na oddělení uchovávat tři měsíce od úmrtí pacienta. Potom je likvidují.
Jiná praxe pak funguje u cenností, jako jsou vkladní knížky, šperky, telefony, notebooky, cenné papíry, bankovní karty či hotovost v hodnotě vyšší než jeden tisíc korun. Takové cennosti hlásí nemocnice místnímu okresnímu soudu a ukládají je v depozitu nemocnice až do vydání rozhodnutí o pozůstalosti. Věci pak personál vydává dědici oproti předložení pravomocného rozhodnutí o dědictví a průkazu totožnosti.
Veronika Táchová
I já jsem v Motole na interně před 17 lety obdržela maminčiny věci v modrém pytli , myslím, že na něm byla nalepená leukoplast , na které bylo její jméno. Musím říct, že je to otřesný zážitek , zrovna ve chvíli, kdy se dozvíte, že vás opustila máma.Divím se, že se personál nestyděl a doufám, že už to tak nedělají nikde. Jestli ano, přála bych panu řediteli takové nemocnice, až mu zemře někdo blízký, aby takový pytel šoupli i jemu.