Z aktuálního průzkumu agentury STEM vyplývá, že loni se nějakou formou do dobrovolnické činnosti zapojil každý třetí dospělý v Česku. Češi si tedy pomáhají. Problém ale je, že obecně nemají moc důvěru v ostatní.
Celkový objem loni odvedené dobrovolnické práce Čechů podle průzkumu odpovídá přibližně 95 tisícům plných úvazků. To představuje hodnotu kolem 34 miliard korun. Přibližně polovinu dobrovolnictví tvoří organizované dobrovolnictví, nejčastěji přes neziskové organizace nebo komunitní skupiny. Méně často přes organizace zřizované státem či obcemi, jako jsou domy dětí a mládeže, muzea nebo přímo samotné obce.
„Ve výzkumu používáme širokou definici dobrovolnické práce jako práce bez nároku na odměnu, kterou člověk vykonává ve prospěch někoho, kdo není členem jeho rodiny ani domácnosti,“ vysvětlil ředitel výzkumu STEM Jaromír Mazák.
Můj homesharingový kamarád se jmenuje Robin, říká Markéta Švejdová
Podle něj druhou polovinu tuzemského dobrovolnictví tvoří neformální přímá pomoc. Tu si lidé domlouvají sami bez zprostředkování nějakou organizací. V tomto případě jde například o výpomoc sousedům, hlídání dětí známému, venčení psů, úklid přírody, doprovod seniora k lékaři nebo třeba nákup pro někoho s omezenou pohyblivostí.
Jak jsme na tom s dárcovstvím
Kromě dobrovolnictví je důležitým aspektem solidarity také dárcovství. Z jiného výzkumu STEM vyplynulo, že objem deset miliard korun ve formě darů evidovaných v daňových přiznáních za rok 2023 nepředstavuje ani zdaleka kompletní obrázek o míře české štědrosti. A to ze dvou důvodů:
- Část darů není v přiznáních vůbec uplatněna.
- Velká část darů jde přes zaměstnavatele.
Podle Mazáka z daňových přiznání nelze vyčíst hodnotu darů uplatněných zaměstnanci, za které přiznání podává zaměstnavatel. Tato skupina dárců patří k vůbec těm nejpočetnějším. Což nepřekvapuje, protože v Česku převládají právě zaměstnanci.
Přesto platí, že z celkových téměř 21 darovaných miliard korun v roce 2023 připadá více než šest miliard na firmy a více než 14 miliard na fyzické osoby. Z druhé jmenované částky přibližně šest miliard korun dárci uplatní v daňových přiznáních. Avšak skoro osm miliard korun dárci v daňových přiznáních kvůli slevě na dani nikdy neuplatní.
„Osobně pro mě bylo překvapivé, že částka darovaná fyzickými osobami a neuplatněná v daňovém přiznání přesahuje částku, kterou lidé darují a na základě potvrzení o daru uplatní,“ říká Mazák.
Český červený kříž a Penta Hospitals nabízí kurzy pro dobrovolníky
Upozorňuje na to, že uplatnit může jednotlivec dary v kombinované výši až 1 000 korun. Mnoho lidí podle něj i tak neuplatňuje ani dary, které by uplatnit mohli. Ať už z přesvědčení, nebo z neznalosti, že je to možné.
„Mnoho dárců není ekonomicky aktivních, typicky asi dva a půl milionu seniorů, a tak jejich dary se v přiznáních také nikdy neobjeví,“ vysvětluje Mazák.
Solidarita ano, důvěra už nikoli
Průzkum ukázal, že většina veřejnosti [70 %] souhlasí s výrokem, že „úroveň společnosti se pozná podle toho, jak se dokáže postarat o nejslabší“. Ještě více lidí se hlásí k myšlence, že si mají lidé pomáhat, i když z pomoci nemají přímý prospěch [74 %].
Určitým paradoxem je, že ač si lidé velmi váží hodnoty solidarity a pomáhání si, panuje mezi obyvateli Česka nízká důvěra v ostatní. Což platí hlavně při srovnání s ostatními zeměmi EU. Jen 20 procent Čechů si myslí, že se dá většině lidí důvěřovat.
„Tento rozpor může snižovat ochotu lidí zapojit se do dárcovství nebo dobrovolnictví. To proto, že mají obavu, že jejich pomoc nebude využita správně. Anebo bude i zneužita,“ myslí si Jaromír Mazák.
Nedůvěra lidí tak představuje bariéru, která znemožňuje plné rozvinutí solidárního potenciálu, který v české společnosti jinak existuje. Naopak solidarita, ať už ve formě dobrovolnictví, nebo darování, může být prostředkem zvyšování důvěry ve společnosti.
O něco lepší situace panuje v oblasti důvěry v neziskové organizace. Ty považuje za prospěšné 44 procent Čechů. Případně k nim lidé vyjadřují neutrální postoj [38 %]. Jen 17 procent respondentů je vnímá jako neprospěšné.
–RED–
