„Agenda náměstka pro zdravotní péči je velice široká, různorodá. Práce je skutečně hodně. Tím spíše mé rozhodnutí bylo, ne, že si jdu na ministerstvo odpočinout, ale chci se pokusit něco udělat, změnit a vylepšit,“ říká v podcastu ZdraveZpravy.cz náměstkyně pro zdravotní péči Martina Koziar Vašáková.
Jedním z konkrétních výsledků práce, na kterém se náměstkyně Vašáková podílela, je spuštění dlouho očekávaného čtvrtého screeningového programu včasné detekce rakoviny plic. Ten má být zahájen buď koncem letošního, nebo zkraje příštího roku.
„Teď je nutná akreditace center, která budou screenovat, to jsou radiologická centra. Pro ně nyní vychází akreditační pravidla ve věstníku,“ říká v podcastu ZdraveZpravy.cz náměstkyně pro zdravotní péči a předsedkyně České pneumologické a ftizeologické společnosti [ČPFS] ČLS JEP Martina Koziar Vašáková.
„A se zdravotními pojišťovnami je předjednáno, že zdravotní výkony spojené se screeningem by měly platit od prvního ledna 2022. Pokud bychom tedy začali dříve, měly by akceptovat nějakou zpětnou úhradu,“ dodává s tím, že spuštění programu tak de facto nic nebrání.
Rakovina plic je smrtící, říká náměstkyně Vašáková
Statistiky hovoří neúprosně. Osm z deseti pacientů s rakovinou plic umírá předčasně. Nejčastější důvod je pozdní diagnostika. Nádor na plicích lékaři odhalují pozdě v 85 procentech případů. Významnou roli v tom sehrává, že rakovina plic takzvaně nebolí. Přichází nečekaně, ale o to fatálnější jsou její dopady. Podle dat Ústavu zdravotnických informací a statistiky ČR [ÚZIS] u nás v roce 2017 rakovinou plic onemocnělo 6 593 pacientů, 5 633 z nich zemřelo.
„Vidíte, že všichni pacienti, kteří tuto nemoc mají na ni umírají. Je to dáno tím, že tato nemoc je pozdě diagnostikována,“ uvedla na tiskové konferenci k zahájení národního screeningu plic Martina Koziar Vašáková.
Jakkoli jsou k dispozici stále modernější léčebné postupy a situace se u rakoviny plic lepší, výsledky jsou stále alarmující. Od zjištění nemoci je více než pětileté přežití pacienta výjimečné, je to necelých pět procent. Karcinom plic navíc často provázejí nádory dalších orgánů. Řešením je přesvědčit lidi, aby nekouřili, a pak včasná detekce nemoci. Je-li nález včas zachycen, při pozitivních okolnostech se z něj může stát onemocnění chronické. Pacienti, kteří nádorem trpí, pak nemusejí předčasně umírat.
Jaká jsou kritéria účasti v programu
„Hlavní kritérium pro účast v programu je věk od 55 do 75 let. Právě v tomto věku nemoc nejčastěji propuká. A dále pak kouření 20 cigaret denně ročně. Těch cigaret může být i podstatně méně, pokud dotyčný kouří déle než rok,“ vysvětluje Vašáková.
Program včasného záchytu karcinomu plic se má týkat asi 30 000 vysoce rizikových osob ve věku 55 až 75 let, kuřáků, ale i bývalých kuřáků. V riziku v Česku je podle náměstkyně zhruba půl milionu lidí. V návrhu programu se přitom uvažuje také o lidech, kteří mají z hlediska rakoviny plic rizikové povolání [například pracují v prostředí s vyšším obsahem azbestu, pozn. red.], ale i lidé, kteří mají k onkologickému onemocnění dědičné dispozice.
Účast v programu, na který MZ ČR chystá osvětovou mediální kampaň, má ale i jednu podmínku. A tou je ochota zbavit se zlozvyku kouření.
„To znamená docházet na pravidelné kontroly a podstoupit intervenci odvykání kouření. Ruku v ruce bychom rádi odvykli pacienta tomu návyku,“ říká Vašáková s tím, že pacient musí podepsat takzvaný informovaný souhlas s účastí v programu.
Zájemci o screeningové vyšetření se podle ní již nyní mohou obracet na své praktické nebo plicní lékaře. Ti je, pakliže splní zejména podmínku věku, do programu zařadí.
Docela hezký je maďarský model, říká Martina Vašáková
V podcastu ZdraveZpravy.cz se Martina Koziar Vašáková vyjadřuje k situaci ve společnosti ohledně kouření. Ona sama by byla pro přísnější regulaci prodeje tabákových výrobků, ať už jde o klasické cigarety nebo ty elektronické.
„Docela hezký je maďarský model, kde cigarety nejsou viditelné. Kdo si tam chce koupit cigarety, tak musí mimo ty hlavní obchody, třeba v obchodních centrech. Jde spíše do nevábně vypadajících obchodů. Je to represe, k níž bych se já klonila, ale toto je politické rozhodnutí,“ říká.
Upozorňuje dále na dlouhodobě rostoucí počty kouřících žen a skutečnost, že zatímco pacientů s rakovinou plic u mužů ubývá, u žen je to právě naopak.
Tvrdí, že nepočítá s tím, že se do programu nahrne hned celých půl milionu rizikových kuřáků v Česku. Preventivní program i tak ale může zachránit mnoho životů a mnoha lidem pomůže s odvykáním kouření.
Rakovina plic zabíjí zbytečně
Od nového preventivního programu si plicní lékaři slibují právě zvýšení podílu pacientů, kterým lze nádor operativně odstranit. Ze současných 15 procent až na 50 procent. V praxi bude program vypadat tak, že jeho účastníka odešle praktický či plicní lékař na radiologické pracoviště k vyšetření za pomoci nízkodávkovaného CT. Podle lékařů přichází program včas nejenom kvůli samotné rakovině plic, ale i zanedbané onkologické péči vinou covidu-19.
„Nyní kvůli covidu ještě mnoho lidí své obtíže zlehčovalo, protože se bálo jít k lékaři, a to pak vedlo k tomu, že bylo pozdě na operační výkon. Důležitost screeningu pro zlepšení přežití pacientů dokázala i studie NELSON. Podle ní screening snížil úmrtí na rakovinu plic ve sledované skupině o 24 procent,“ upozorňuje.
Plicní lékaři a onkologové se shodují na tom, že diagnostika, tedy rozpoznání nádoru, se musí stát na specializovaném pracovišti. Česko přitom podle nich disponuje dostatečnou sítí komplexních onkologických center a specializovaných pracovišť s multidisciplinárními týmy.
„Naším cílem je na větší pracoviště dostat pacienty i ze vzdálenějších regionů, kde se jim dostane kvalitní diagnostiky a centrové péče a léčby,“ tvrdí předsedkyně České onkologické společnosti ČLS JEP Jana Prausová.
Zdůrazňuje přitom, že v Česku je onkologická péče na velmi vysoké úrovni. A co u nás hradí zdravotní pojišťovny je podle ní naprostá rarita ve srovnání se zahraničím.
Pacientům s rakovinou plic pomáhají nová léčiva
Dobrá zpráva je, že přelom v léčbě karcinomu plic přinesly i biologické a imunoonkologické léky. Některé z nich mohou lékaři nasazovat již na počátku léčby. Pacienti tak nečekají, až se jich stav zhorší. Podle lékařů tyto léky otevřely pacientům, kteří měli v lepším případě devět měsíců života, šanci na čtyřnásobně delší přežití v dobré kvalitě života.
„Zdravotní pojišťovny za poslední dobu schválily úhradu pěti novým biologickým a imunoonkologickým lékům. Evropská léková agentura pak schválila další indikace. Maximálně do dvou let zde můžeme opět čekat více možností, jak naše pacienty léčit a měnit nemoc na chronickou,“ tvrdí předsedkyně pneumoonkologické sekce ČPFS Jana Skřičková.
Avšak i ona dodává, že základem je včasná diagnostika. Jedině pak mají pacienti s rakovinou plic šanci na přežití.
Daniel Tácha
Právnička Sudolská: Dokud očkování není povinné, je třeba mluvit o diskriminaci neočkovaných
Napsal/a Denisa Sudolská 3. listopadu 2021
KOMENTÁŘ. Jako advokátka poskytující právní služby v demokratickém právním státě založeném na ústavních principech mám povinnost se zamyslet nad právním stavem spojeným s výskytem nemoci covid-19. A to ve vztahu k diskriminaci osob odmítajících očkování proti covidu a také k dětem, k jejich právu na vzdělání a na ochranu zdraví, píše advokátka Denisa Sudolská.
Jediná cesta k ukončení pandemie na území České republiky spočívá podle ministra zdravotnictví i podle šéfa ÚZIS v proočkovanosti české populace. Neočkované skupině osob je naopak čím dál více kladen za vinu nárůst virové nálože v populaci a šíření onemocnění covid-19.
Nejde ale jen o otázku medicínskou, ale i právní. Je třeba poměřit a vyhodnotit střet ústavně zakotvené zásady rovnosti ve vztahu k tendenci k diskriminaci a zbavování lidských práv a svobod. Svůj pohled nabízím níže.
Covidová opatření polarizují společnost
Je prokázáno, a to z několika studií, že očkovaní lidé mohou vir SARS-CoV-2 přenášet stejně tak, jako neočkovaní lidé. Naopak podle „izraelské studie“ lidé, kteří onemocnění covid-19 prodělali, mají daleko větší šanci, že se opět nenakazí, a to až třináctkrát oproti lidem očkovaným dvěma dávkami vakcíny.
Lze tedy konstatovat, že imunita získaná proděláním nemoci je mnohem silnější než po očkování. Tím spíše, že se odborná veřejnost shoduje, že síla vakcíny v čase významně slábne.
V případě infekce SARS-CoV-2 nelze kolektivní imunity dosáhnout vakcinací, protože používané vakcíny jsou koncipovány tak, aby chránily před závažným průběhem nemoci covid-19, ale ne před šířením infekce. I když může nákaza u očkovaných osob probíhat jen jako banální slizniční infekce, mohou ji dále přenášet na další jedince. Zvýhodňování očkovaných osob je tudíž naprosto nedůvodné.
Očkovaná osoba nedokáže zajistit, aby se sama nenakazila a v důsledku nákazy virus SARS-CoV-2 dále nešířila. Očkování proto může sloužit pouze k ochraně konkrétní osoby, která se dobrovolně rozhodla k vakcinaci, nikoli současně k ochraně celé společnosti.
Navzdory tomu jsou v současné době očkované osoby automaticky považované za tzv. bezinfekční a nejsou tedy nuceny prokazovat se testy na místech určených dle opatření Ministerstva zdravotnictví (jako jsou kina, divadla, bazény, restaurace atd.) a nemusejí v případě styku s osobu pozitivně testovanou absolvovat týdenní karanténu.
Protilátky? Neuznáváme!
Ministerstvo zdravotnictví navíc odmítá uznávat srovnatelné postavení lidí s laboratorně naměřenými protilátkami a lidí, kteří onemocnění covid-19 prodělali a mají na to „razítko“. Nerovným zacházením s osobami s laboratorně prodělaným onemocněním oproti lidem, kterým byly laboratorně naměřeny protilátky, se zabýval též Nejvyšší správní soud.
Je nutné klást otázku, proč by měli být očkovaní lidé ve výhodě naproti neočkovaným, když obě skupiny mohou vir přenášet, a když lidé, kteří prodělali covid, jsou chránění před další nákazou mnohem lépe. Narážíme nutně na základní otázku, zda je v naši zemi princip rovnosti zachován, nebo lze hovořit o tendenci k zbavování lidských práv.
Všeobecný zákaz diskriminace je zakotven v čl. 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod a zní: „Základní práva a svobody se zaručují všem bez rozdílu pohlaví, rasy, barvy pleti, jazyka, víry a náboženství, politického či jiného smýšlení, národního nebo sociálního původu, příslušnosti k národnostní nebo etnické menšině, majetku, rodu nebo jiného postavení.“
Listina základních práv a svobod umožňuje odlišné zacházení s lidmi, avšak pouze tehdy, jsou-li k tomu racionální důvody a pokud je toto upraveno zákonem. To je klíčové: očkování proti SARS-CoV-2 je stále jen dobrovolné, žádný zákon v České republice očkování nenařizuje.
Evropská úmluva o ochraně lidských práv a svobod stanoví, že „užívání práv a svobod přiznaných touto Úmluvou musí být zajištěno bez diskriminace založené na jakémkoli důvodu jako je pohlaví, rasa, barva pleti, jazyk, náboženství, politické nebo jiné smýšlení, národnostní nebo sociální původ, příslušnost k národnostní menšině, majetek, rod nebo jiné postavení“.
Rozlišování mezi „očkovanými“ a „neočkovanými“ je oním rozlišováním na základě „jiného postavení“. Režim, který něco zakazuje, není možný v situaci, kdy očkování proti covidu je jen osobní volba každého člověka a nikoliv státem daná povinnost. Nemůže dojít k zákazu nebo odepření práva bez zákona, který by toto stanovil.
Dopady na práva dětí
Též právo na vzdělání je poslední měsíce velice diskutovaným tématem. Onemocnění covid-19 společně s argumentací ve prospěch ochrany veřejného zdraví dosáhly v posledních dvou letech zamezení prezenční výuky historicky nebývalého rozměru.
Mám za to, že právo na vzdělání bylo porušeno v mnoha případech. Prezenční výuka v současné době sice není zamezena ve školách plošně, ale je odepřena ad hoc v případě styku žáků s osobou pozitivně testovanou. Na rozdíl od svých očkovaných spolužáků jsou neočkované zdravé děti povinné nastoupit do karantény a často končí doma bez poskytnutí on-line výuky.
Opět je nutné zopakovat: za situace, kdy je očkování proti SARS-CoV-2 v Česku dobrovolné, není možné diskriminovat dítě tím, že se mu zamezí prezenční výuka a vstup do budovy školy. Jedná se o odepření práva na vzdělání garantovaného Listinou základních práv a svobod.
Toto právo nebylo před vydáváním covidových opatření Ministerstva zdravotnictví ničím podmíněno a vyplývalo automaticky z našeho ústavního pořádku. Dochází tudíž k porušení článku 3 odst. 1 Listiny základních práv a svobod (všeobecný zákaz diskriminace) a čl. 33 práva na vzdělání.
Česká republika je demokratický právní stát založený na ústavních principech, k nimž patří i vázanost veřejné moci zákonem. Při respektování právního řádu České republiky nelze považovat přijatá mimořádná opatření vztahující se k dětem za správná.
Každá země to vidí jinak
Každá země přistupuje k boji s nemocí covid-19 odlišně. Třeba v Dánsku (s argumentem vysoké proočkovanosti populace, pozn. red.) od 10. září 2021 neplatí v zemi žádná opatření proti šíření koronaviru. V Norsku byla plošná epidemická opatření s platností od 25. září 2021 zrušena (pozitivně testovaní se budou muset nadále izolovat a nadále je možné zavádět místní opatření, pozn. red.), Velká Británie zrušila téměř veškerá koronavirová opatření k 19. červenci 2021 (po příjezdu do země se ale musí povinně testovat na covid i očkovaní lidé, pozn. red.). A třeba texaský guvernér Gregg Abbott zakázal ve státě Texas komukoliv vyžadovat po místních občanech očkování proti covidu-19, a to i soukromým firmám.
Je otázka, jakým směrem se v následujících měsících vydá Česko. Situace se dle dostupných dat i vyjádření Ministerstva zdravotnictví nevyvíjí dobře, čísla nakažených rapidně stoupají. Platí, že očkováním pomůžeme pouze sami sobě, možná proti onemocnění, možná proti těžkému průběhu onemocnění, v krajním případě proti smrti. Možná ale také ne.
Stejnou starost by nám ale mělo dělat omezování svobodného rozhodnutí, jak naložíme se svým vlastním zdravím, za nějž je zodpovědný každý sám. Svobodné rozhodnutí je klíčové a pokud se někdo rozhodne, že podstoupí riziko nákazy a sám si následně onemocněním projde (a paradoxně imunizuje společnost lépe, než osoba po aplikaci vakcíny), je to jeho právo dle čl. 1 Listiny základních práv a svobod. Pakliže o právní stát a naši největší lidskou hodnotu, naši svobodu, nechceme přijít, musíme trvat na všech demokratických principech.
Společnost je dnes unavená, polarizovaná, nemocná. Postavení všech osob by mělo být ale nadále rovné, všichni by měli požívat stejných práv. Dokud tedy očkování nenařídí povinně zákon, každý má právo sám rozhodovat, zda-li využije možnosti aplikace vakcíny proti SARS-CoV-2, nebo bude svůj imunitní systém proti koronavirovému onemocnění podporovat jiným způsobem.
Doufám, že se tato … na ministerstvu již dlouho nezdrží.
Nadělala škody víc, než dost!