Už třicet let v Česku pomáhá mužům od úniku moči takzvaný umělý svěrač močové trubice. Jde o chirurgicky voperované zařízení, které řeší inkontinenci především u mužů po radikální operaci karcinomu prostaty.
Vůbec první umělý svěrač močové trubice muži v Česku implantovali lékaři na Urologické klinice pražské Všeobecné fakultní nemocnice [VFN] a 1. LF UK v roce 1992. Od té doby už mají za sebou téměř pět set takových operací.
„Zákrok provádíme v celkové anestezii na urologickém stole v poloze na zádech. Je to obdoba gynekologické polohy. Začneme řezem na hrázi, na močovou trubici nasadíme kompresivní manžetu a pokračujeme řezem v podbřišku,“ popisuje zákrok náměstek ředitele pro léčebnou péči VFN a urolog Ivan Pavlík.
Právě Pavlík se před třiceti lety učil voperovat umělý svěrač močové trubice v Minneapolis, Innsbrucku, Vídni a Istanbulu, aby získané know-how následně přenesl i do českého zdravotnictví. Patřil i do týmu specialistů, kteří zákrok jako první v Česku provedli.
Od úniku moči mužům uleví mechanický svěrač
Nasazením kompresivní manžety na močovou trubici zákrok nekončí. V další části operace lékaři pacientovi do dutiny břišní uloží aktivní balónek neboli rezervoár, který funguje jako regulátor tlaku. Pumpu ovládající svěrač umístí dovnitř šourku, obvykle za levé varle [viz obrázek výše].
„Přívodní hadička od manžety, která je nasazená na močovou trubici, se nakonec protáhne do podbřišku, kde hadičky všech komponent spojíme, a vznikne silikonový svěrač,“ dokončuje popis zákroku Ivan Pavlík.
Implantace umělého svěrače je podle něj i po třiceti letech stále tou nejefektivnější léčbou při úniku moči u mužů, se nímž se potýkají zvlášť často po odstranění prostaty kvůli zhoubnému nádoru. K operaci urologové doporučují pacienty s únikem moči nad 350 ml denně. V praxi není podle lékařů výjimkou ani ztráta v objemu litru až litru a půl moči za den. Což pro pacienta značí vážný sociální stejně tak i hygienický problém. A přesto, že za posledních třicet let nejedna firma uvedla na trh nějakou jinou variantu umělého svěrače, na výsledky původního svěrače žádných z nich ani po tolika letech podle Pavlíka nedosáhl.
„Lepší systém zatím nikdo nevymyslel. Vše je velmi jemné, takže pacient o svěrači téměř vůbec neví, pokud ho zrovna neovládá,“ říká Ivan Pavlík.
Další výhodou je podle něj i dlouhá životnost zdravotnického prostředku. Dobrá polovina jich v těle pacienta vydrží deset let.
„Rekord je ale 29 let. Pokud dojde k nějaké komplikaci, například vlivem cévkování nebo infekce, provedeme reoperaci a systém celý nebo jeho část nahradíme,“ dodává specialista.
Umělý svěrač vrací muže do běžného života
Po zákroku jsou pacienti podle zkušeností lékařů opět buď zcela kontinentní, nebo jim přetrvává jen malý únik moče, často při fyzické práci. Většina se jich ale po výkonu vrací do běžného života, sportují a nevyhýbají se ani společenskému životu. Bez nadsázky se mnohým doslova vrací elán do života, říká Ivan Pavlík.
Celý mechanismus umělého svěrače močové trubice funguje tak, že chce-li pacient močit, zmáčkne pumpičku, ta uvolní manžetu nasazenou na močovou trubici a pacient může vykonat potřebu. Ve chvíli, kdy přestane pumpovat a tekutina se z manžety přesune do rezervoáru, má pacient asi dvě minuty na to se vyprázdnit. Poté se začne tekutina automaticky přečerpávat zpět přes pumpičku do manžety, až se uzávěr zase obnoví.
–RED–
