Doprava za léčbou je pro onkopacienty často problém

1
575
doprava
Foto: Amelie

Doprava onkologických pacientů za lékařskou péči není horký brambor, který si mají přehazovat ministerstva zdravotnictví a práce a sociálních věcí. Tvrdí to pacientská organizace Amelie, která pomáhá onkopacientům.

Pacientská organizace Amelie provedla loni na podzim průzkum mezi onkologickými pacienty na téma doprava za zdravotní péčí. Analýzu realizovala pomocí online dotazníků. Vyplnilo ho tři sta pacientů v onkologické léčbě. 70 procent žen a 30 procent mužů. Nejvíce odpovědí přišlo z Jihomoravského a Středočeského kraje a Prahy. Výsledky jsou následovné:

  • 70 procent onkopacientů se dopravuje na léčbu osobním autem.
  • 14 procent pacientů využívá veřejnou dopravou.
  • 7 procent pacientů si sjednává sanitní vůz.

Z celkového počtu pacientů dopravujících se na léčbu autem jich jen 37 procent využilo takzvaný “cesťák“. Jeho prostřednictvím získávají zpět minimálně částečnou úhradu nákladů na dopravu od zdravotní pojišťovny. A téměř 77 procent respondentů nebylo během léčby držiteli průkazu osoby se zdravotním postižením [TP, ZTP či ZTP/P].

Doprava onkopacientů ukazuje na potíže

Podle zástupců Amelie výsledky krátké empirické sondy sice nejsou reprezentativní, nicméně dobře ukazují realitu dopravy za léčbou minimálně u části nemocných.

„Téma dopravy na onkologickou léčbu se v potřebách pacientů objevuje čím dál častěji. Ať už jde o jeho časovou nebo finanční náročnost, složitou a nejistou dostupnost finanční podpory v nákladech na dopravu nebo nemožnost parkování. Je zde třeba připojit sociální hledisko,“ říká sociální pracovnice Amelie Šárka Slavíková.

Onkologické pacienty dohánějí i finanční problémy

Podle ní někteří onkologicky nemocní nemají dostatek financí na osobní dopravu za léčbou. A špatná dostupnost Komplexního onkologického nebo hemato – onkologického centra z některých míst země pak může způsobovat, že lidé rezignují na léčebný režim. Případně odmítnou léčbu. A to přesto, že by se jinak aktivně léčili.

„Doprava vybraných sociálně slabých nebo jinak handicapovaných osob by se měla stát předmětem diskuse na sociálně zdravotním pomezí. A ne horkým bramborem, který si bude přehazovat ministerstvo zdravotnictví a ministerstvo práce a sociálních věcí,“ tvrdí Šárka Slavíková.

Problémy s dopravou v onkologické praxi potvrzují i samotní lékaři. A rovněž spatřují jejich původ v absenci propojení sociálního a zdravotního systému. Podle předsedkyně České onkologické společnosti ČLS JEP a přednostky Onkologické kliniky 2. LF UK a FN Motol Jany Prausové sice dokáží mezi sebou lékaři zhodnotit i vykomunikovat zdravotní stav pacienta virtuálně, samotné ošetření a zákrok už ale podmiňuje jeho fyzická přítomnost v zařízení.

I v takovém případě je podle ní nutné řešit sociální aspekty dané situace. Typickým nedostatkem je, jak říká, častá diskuze o tom, jestli je sanitka opravdu léčebný postup. Anebo už jde o sociální potřebu. Otázka pak zní, jak by se na úhradě a zajištění služby měly podílet ministerstva zdravotnictví a práce a sociálních věcí. A kdo by takové služby platil.

„To vidím jako velmi, velmi závažnou skutečnost. A další, jak hradit ubytování pacienta v místě, kde probíhá ta speciální diagnostika a léčba,“ upozorňuje na další nedostatek s tím, že pacient nemusí trávit čas vždy jen v nemocnici.

„To je velmi, velmi drahé lůžko,“ upozorňuje s tím, že pobývat může pacient v nějakém přidruženém zařízení, třeba s podporou sociální dávky.

Experti: Onkologii by prospěla svižnější modernizace

V této souvislosti není od věci připomenou slova ministra zdravotnictví Vlastimila Válka [TOP 09] v podcastu ZdraveZpravy.cz„Česká republika je specifická. V evropských zemích totiž bývá zdravotní a sociální politika pod jedním ministerstvem. My to máme hodně rozlišené, a jinak se tyto služby hradí. A tak je vše komplikované, když sociální a zdravotní pomezí financujeme z různých stran.“

Údaje o potížích při dopravě poslouží jako argumenty

Podle ředitelky zapsaného spolku Amelie Michaely Čadkové Svejkovské poukazování na problémy v dopravě onkologických pacientů dává smysl. Společně s údaji z průzkumu poslouží jako argumenty pro změny v systému dopravy onkologických pacientů.

„Na základě zjištění bude případně k dispozici i dostatečné množství argumentů pro zahájení jednání o potřebě změny na nejrůznějších úrovních, kraje, plátci, ministerstva a tak dále. Amelie se toho v rámci zastupování zájmů onkologicky nemocných a jejich blízkých chopí,“ říká ředitelka Amelie.

Spolek k takové iniciativě vedou zkušenosti onkologických pacientů, s nimiž se setkávají na Lince Amelie a v sociálním poradenství pro onkologicky nemocné. Z nich vyplývá, že doprava do zdravotnického zařízení za léčbou je pro mnoho nemocných i blízkých skutečně problém.

„I mnoho lékařů na onkologických odděleních přiznává, že otázka dopravy komplikuje léčbu. Že ji nedokáží ze své pozice řešit. Náklady na dopravu do zařízení spadají totiž do určité míry na zdravotně sociální pomezí. Řešení obtíží vyžaduje spolupráci více aktérů,“ uzavírá Čadková Svejkovská.

–DNA–

1 komentář

  1. Dobrý den přeji – asi mám velké „štěstí“, že mám k tomu onemocnění ještě těžké poškození pohybového aparátu (mám ZTP) a chodím o 2 Fr.h. a sanitku mívám s „dopomocí“. Nedovedu si představit jak bych se dostávala vlakem či autobusem a i MHD do příslušného zdrav. zařízení pro onkologické pacienty. Auto nemám a ani ŘP…….
    Je fakt, že na ozařováni jsem ležela měsíc v nemocnici – denně sanitkou 80 km tam a 80 km nazpět – to bych asi nedala a navíc jsem tam byla pod kontrolou – i tak jsem se po ozařování nevyhnula spáleninám; to už za mnou domů dojížděly sestřičky na ošetření těch spálenin do „živého“ masa……
    Na závěr: byla jsem v dobrých rukou – jak lékařů, všech sestřiček, „saniťáků, pomocného personálu a dalších – což mělo velký vliv na mou léčbu a MOC všem ze ♥ děkuji 🙂 !

KOMENTÁŘ

Please enter your comment!
Please enter your name here