Funkci ledvin a srdce u pacientů s nemocnou ledvinou ovlivňují tekutiny v jednotlivých částech krevního oběhu. Komplikace u pacientů vyvolává dlouhodobé převodnění, nebo nesprávně nastavená hemodialýza, resp. vysoký průtok cévním zkratem. Lékaři ale dokáží tyto potíže řešit malou úpravou spojky na předloktí.
Zásadní vliv na kondici nemocné ledviny a srdce má množství tekutin v jednotlivých částech krevního oběhu. Podle lékařů vznikají u pacienta kardiovaskulární komplikace buď v důsledku dlouhodobého převodnění, nebo nesprávného odhadu tekutin a vysokým průtokem cévním zkratem při hemodialýze. Hemodialýza je tak nesprávně nastavena.
„Až třetina pacientů má špatně nastavenou dialyzační léčbu. Nejen u nás. Je to problém celé Evropy,“ upozorňuje kardiolog z III. interní kliniky VFN Jan Malík.
U zdravého člověka proteče žilami asi dvacet mililitrů krve za minutu, u speciálních spojek až litr krve. Někteří pacienti mají ale průtok cévní spojkou i pět litrů za minutu. Tak velký tlak krve na srdce způsobuje nedomykavost srdečních chlopní, zvětšování srdce, dušnost a zvyšuje tlak v plicích. Srdce nevhodně dialyzovaného pacienta je pak v permanentní zátěži jako při běhu. Což podle Jiřího Malíka dokládá i příběh jednoho z pacientů.
„Osmačtyřicetiletý chronicky hemodialyzovaný pacient se výrazně zadýchával už při výstupu do prvního patra. Měl zjištěnou sníženou funkci levé srdeční komory a nedomykavost dvojcípé chlopně. Byla mu doporučena náročná operace srdce,“ říká.
Lékaři ale zjistili, že pacient je převodněn o osm litrů a má vysoký průtok dialyzační spojkou.
„Upravili jsme mu nastavení hemodialýzy a dušnost okamžitě vymizela stejně jako nedomykavost chlopně a stažlivost levé komory. Vše bez operace a zbytečné zátěže,“ vysvětluje Jan Malík s tím, že správně nastavená hemodialýza je základ úspěšné léčby.
Hemodialýza: Cévní zkrat či spojka
Při pravidelné hemodialýze, která zbavuje tělo nadbytku vody, solí a odpadních látek, je třeba pravidelný vstup do krevního řečiště s dostatečně vysokým průtokem. Protože jsou takové cévy uloženy v lidském těle hluboko, zakládá cévní chirurg takzvaný cévní zkrat či spojku. Obvykle na předloktí, čímž je problém s nadměrným průtokem tekutiny vyřešen. Tým pracovníků skládající se z kardiologa, nefrologa, cévního chirurga a internisty tím optimalizuje množství tělesných tekutin a sníží rizika dalšího poškozování srdce a ledvin.
„Selhání ledvin je velmi těžké onemocnění, ale postižení srdce je ještě závažnější. Proto je třeba myslet co nejdéle dopředu. Co nejdříve zařadit pacienty na transplantaci, protože když jim začnou fungovat ledviny, uleví se všem orgánům. K tomu potřebují mít funkční srdce,“ vysvětluje Vladimíra Bednářová, vedoucí Kardionefrologického centra VFN.
Podle ní je proto třeba řešit stav srdce už před transplantací. Pro pacienty je samozřejmě ideální transplantace ještě před zahájením dialýzy.
Nemocné ledviny často znamenají i nemocné srdce
U nemocných s chronickým srdečním selháním se podle odborníků objeví také nedostatečná funkce ledvin. Pacienti s nemocnými ledvinami zase mívají často postižené také srdce. Proto by měli lidé s chronickým onemocněním ledvin podstupovat pravidelně ultrazvuk a EKG srdce. Při vyšetřeních se totiž dají potíže zachytit včas.
„Vyšetření by měli provádět ti lékaři, kteří znají problematiku a mají zkušenosti s tím, jak zhoršená činnost ledvin a dialýza ovlivňuje srdce,“ upřesňuje Vladimíra Bednářová.
Třicet až čtyřicet procent pacientů přichází podle ní takzvaně z ulice. Netuší, že mají chronické onemocnění ledvin. Trápí je bolesti hlavy, dušnost, únava, otoky a teprve následně lékaři zjistí, že mají nemocné ledviny. Následkem i příčinou nemocných ledvin může být i vysoký krevní tlak. Spolu s ukládáním vápníku v cévách a další metabolickou nerovnováhou organismu zhoršuje stav cév i samotného srdce.
„Lidé s příznaky by proto neměli otálet s návštěvou praktického lékaře,“ upozorňuje Vladimíra Bednářová s tím, že právě čas hraje v léčbě zásadní roli.
Včasný záchyt onemocnění je klíčový
Mladí lidé, kteří do ordinací kardionefrologů přicházejí se selháním ledvin, ještě nemívají jiná závažná onemocnění. Lékaři jim pak dokáží s nemocí lépe pomoci.
„Když správně určíme typ dialyzační léčby a nastavíme dialyzační parametry tak, aby měli vyrovnanou bilanci tekutin, můžeme dobře ovlivnit jejich prognózu a minimalizovat zatížení srdce. Vždycky je potřeba ve spolupráci s kardiology hledat dlouhodobé řešení s výhledem do budoucna,“ vysvětluje Vladimíra Bednářová.
Upozorňuje ale i na sledování rizikových pacientů, jako jsou například lidé s diabetem. U nich je totiž riziko srdečních nemocí násobně vyšší. Zásadní roli zde sehrávají praktičtí lékaři, kteří by měli pacienta k vyšetření na odborném pracovišti včas indikovat.
„My v Kardionefrologickém centru poté detailně posoudíme jejich celkový zdravotní stav a navrhneme léčbu,“ uzavírá Jan Malík.
–VRN–
